Kempování a cyklistika, nejlepší kombo!!

Dnes vám přinášíme první z plánované série rozhovorů s našimi cyklisty a lidmi, kteří jsou v našem týmu a kolem něj zainteresováni. Doufáme, že vás bude bavit.

Jako první jsme si popovídali s naší mladou závodnicí Klárkou. Nebudeme déle zdržovat a pustíme se do toho. Příjemné čtení!

Pověz nám Klárko, jak jsi začala s cyklistikou a co tě k ní přivedlo?

Od malička mě rodiče vedli ke sportu a na kole jsem s nimi jezdila již od útlého věku. Moc ráda jsem to ale neměla, brala jsem to zkrátka jako povinnost. Během puberty se však můj vztah k cyklistice obrátil, a to především díky seriálu Kolo pro život, kam nás s mamkou táta vytáhl . Od té doby je cyklistika mým největším koníčkem. 

Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek spojený s cyklistikou?

Mezi nejzajímavější zážitky budou určitě patřit ty závodní, tam se vždy odehrají nejemotivnější chvíle. Do paměti se mi rozhodně vrylo Béčko na závodě Drásal ze seriálu KPŽ, který jsem absolvovala před 2 lety. Bylo vedro, a také to na mě bylo v tu dobu hodně dlouhé. Celý závod byl ale moc hezký, tudíž jsem si to v rámci možností užila a po dojezdu do cíle jsem se únavou svalila k zemi. Nebylo mi tenkrát moc dobře, ale ta vnitřní radost z toho, že jsem to dokázala je nepopsatelná. Mohla bych pokračovat dalšími, ale zkrátka ty nejkrásnější chvilky jsou určitě ty na závodech.  A to především kvůli lidem, atmosféře a překonávání sama sebe. Kromě závodu jako takového, mám určitě ráda, když si můžeme jen tak vyrazit s rodinou a strávit pěkný den. I tyto volné dny na kole bez tréninku a závodů mě baví.

Jaký vliv má na tvé závody fakt, že trávíš čas na závodech ve svém karavanu?

Můj výkon to určitě ovlivňuje hodně. Skutečnost, že se můžu v klidu vyspat ve své posteli na každém závodě je velmi přínosný, zároveň mi to umožňuje být na závodech již den před samotným kláním, v pohodě se navečeřet a být perfektně připravená. Nejsem díky tomu tolik ve stresu a mám možnost být velmi blízko centra závodu. V den samotného závodu je to také velmi příjemné. Často se nám stává, že je závod plný bahna, a když se vrátím tak se rovnou osprchuji a nemusím čekat dlouhou frontu na sprchy v zázemí. Kolo si také pohodlně umyji a můžu domů vyrazit celá čistá. Je to pro mě velké ulehčení a oproti ostatním se nemusím stresovat zbytečnými věcmi navíc.

Využíváš karavan i pro jiné cesty než na závody a ´případně kam?

Rozhodně! Už odmalička jsem zvyklá trávit čas o víkendech, různých svátcích a prázdninách mimo domov v karavanu. Je to pro mě vlastně přirozené být venku, někde v přírodě, doma i v zahraničí. Stává se nám, že vyrazíme třeba do kempu někde tady po Čechách nebo někam do hor za podmínkami, které v Praze zkrátka nenajdeme. Na soustředění je to super, můžeme odjet někam, kde je krásné počasí. Například letos jsme byli v Itálii v Toskánsku, a to bylo karavanem opravdu skvělé. Během zimy jezdíme na lyže do Alp, stojíme přímo pod sjezdovkou, to je lepší než v kdejakém hotelu. Ráda trávím čas ve svém karavanu i mimo závody, protože mi to dovolí velmi dobře potrénovat, v dobrých podmínkách, nebo zkrátka strávit čas mimo domov společně s mou rodinou.

Jaké jsou nejčastější výzvy, se kterými se při závodech setkáváš, a jak se snažíš je překonávat?

Mezi nejčastější výzvy a problémy samozřejmě patří počasí. Často se nám stane, že se závod odehrává buď za deště nebo za mokra, což je samozřejmě fakt, který má každý závodník stejný, tudíž se na něj nemůžeme vymlouvat. Podmínky jsou pro každého stejné, ale musím uznat, že závodění v těchto podmínkách je znatelně složitější. Ovšem vzhledem k tomu, že cestuji na závody svým obytňákem, tak veškeré problémy po závodech mohu v klidu vyřešit ve svém zázemí. Další výzvou často bývá naopak velké vedro. Jsem závodník, kterému spíše vyhovuje chladnější počasí, při teplotách nad 30°C to není úplně to, co mám ráda a v čem by se mi závodilo dobře. Vždy se to nějak zvládne a je důležité se přizpůsobit podmínkám, které zrovna panují. Mezi ty nejhorší problémy může patřit právě vnitřní boj v hlavě. Ale musím říct, že poslední roky jsem na tom mnohem lépe a dokážu zachovat klid. Nervozita už mě také tolik netrápí a závody si mnohem více užívám.

Můžeš nám popsat, jak vypadá tvůj běžný závodní den?

Určitě! Vždy večer před daným závodem si nařídím budíka tak, abych vstala včas a mohla se dobře připravit. Zhruba tři hodinky před startem se snažím nasnídat. Většinou si dám vločky s ovocem a arašídovým máslem. Po snídani se v klidu připravím, pokecáme třeba s ostatními závodníky a jdu se chystat na kolo. Pokud je závod ve větším mrazu, tak s rozjížděním vyčkávám na ten nejzazší moment, ale pokud je počasí příznivější, věnuji se kvalitnímu rozjetí klidně i 45 min. Zhruba hodinku a půl před startem nasedám na připravené kolo a jdu na to. Je potřeba si dát několik svižnějších úseků, abych tělo připravila na následující zátěž. Snažím se sníst ještě nějaké sacharidy a poté už se přesunu do startovního koridoru. Po závodě se vždycky jako první snažím tělo hydratovat. Vypiju dost vody a dám si první sacharidy v tekuté formě. Poté až se osprchuji a dám se dohromady, tak si dám první tuhé jídlo. Po závodech většinou vyrážíme domů a celé odpoledne tak trávíme v autě. Když se to povede a zůstáváme v závodišti až do následujícího dne, tak se jdeme projít po okolí, nebo se lehce vyjet. Večer si dojdeme na dobrou večeři a pak už jen unavená padám do postele. :D

Které cykloudálosti by si doporučila navštívit?

Já bych rozhodně doporučila jeden z mých nejoblíbenějších závodů, Salzkammergut Trophy. Je to závod, který se odehrává v Rakousku u Solné komory. S rodinou zde vždy strávíme prodloužený víkend. Je to velkolepá akce, která nemá v České republice obdoby. Mám tu ráda atmosféru, přírodu a to množství lidí, které spojuje stejná vášeň k cyklistice. Na kole je to tu hezké i mimo závod, tudíž si tu každý najde to své. 

Jaké jsou tvé tipy pro cyklisty, kteří by chtěli zkombinovat kempování s cyklistikou?

Nebát se toho. Je na tom krásné to, že cestování nám dává svobodu vyjet na kolo každý den na jiném místě. Samozřejmě to nese své úskalí, jelikož je to spojené s jistým diskomfortem, který se ovšem už v dnešních moderních obytných vozech velmi stírá. Například moje letošní soustředění se odehrávalo právě ve vestavbě a pocítila jsem rozdíl v tom, že když přijdu z tréninku, tak musím obstarat více věcí než když dorazím domů, nebo na hotel a můžu sebou plácnout rovnou do postele. Člověk musí myslet například na doplnění vody a vypuštění odpadu, ale myslím si, že ta svoboda veškeré tyto povinnosti překoná.

Klárce moc děkujeme za rozhovor a budeme se těšit, kdo se nám blíže představí příště!